Fetiš ceny

aneb Byznys je byznys

V poslední době máme novou módu: s cílem získat zakázku za každou cenu poddimenzováváme kotvení hydroizolací.
Téměř všichni dodavatelé hydroizolací i kotev používají více či méně zdařilé výpočetní nebo kalkulační programy. Někteří z nich otevřeně přiznávají, že výstupy z nich jsou pouze informativní a nedoporučují je k realizaci (k tomu by měly sloužit opravdu jen oficiální a kvalifikovaně zpracovaný kotevní plán).
Některé elaboráty se však tváří jako profesionální a určené k realizaci. Jejich účel je však, zdá se, jiný. Zneužívá charakteristického chování mnohých přípravářů, které zajímá jen ten nejspodnější řádek nabídky - souhrnná cena.

"Pokud nemůžu dát nižší jednotkovou cenu, ošidím to na množství..."

Kromě stavitelů dálnic už to praktikují i stavaři. A tak se tam například "spočítá" méně kotev.
Jde to snadno:

• zadá se vyšší kategorie terénu nebo nižší větrná oblast
• zadá se menší výška objektu nad okolním terénem
• nadsadí se hodnota dovoleného namáhání kotev

A když ani to nepomůže, dodají se "noname" kotvy, které se dají koupit (a tím i prodat) výhodněji. Že jsou kvalitativně úplně jinde? Že po pár měsících ve střeše zreziví? Že se samovolně vyšroubovávají? NEVADÍ !! Stejně tomu málokdo rozumí a riziko, že se na to přijde, je malé. A když to uletí, najmeme si někoho, kdo to svede na něco jiného.
Hlavně že nabídneme míň kotev a tedy i nižší cenu než konkurence, která je tak hloupá, že se snaží dodržovat normy. A jestli toho nenechá, smeteme ji z trhu - kšefty nám kazit nebudou!
A kdyby si ta realizační firma, která to podle toho našeho "doporučení" postavila, pořádně přečetla poznámky pod čarou, věděla by, že to stejně nebylo myšleno vážně.

Jenže, vážení, doplatíme na to všichni. Vymycujeme poctivost a stavovskou čest. Nižší kvalita způsobuje vyšší pojistná plnění s neodvratitelným důsledkem zvyšování pojistného. Na druhé straně to (sice uměle, ale nešť) zvyšuje zaměstnanost, protože se to bude muset opravit nebo alespoň předčasně obnovit.

Komu to vlastně vyhovuje?

Střechy Istanbulu

aneb i tak to jde ...

Tradiční krytinou v otomanském Turecku byl vždy olověný plech. Dají se z něj vytvarovat takřka libovolné tvary, má dlouhou životnost a stálou barvu. V poslední době je však s jeho používáním spojen problém dříve nevídaný - krádeže. Kvůli rozkradené krytině dokonce hrozí zánik světoznámého Grand Bazaaru - největšímu a nejstaršímu krytému tržišti na světě.

Novodobá oprava klasické krytiny - vždycky to holt nevyjde ...

Stejný materiál se někdy používá i pro opravy, rekonstrukce i novostavby

Střešní vtok na terase ze 16. století. Protože strašně lilo, ověřil jsem, že dokonale funguje a ke všemu je i krásný na pohled.

Péče o životní prostředí a ochrana stávající zeleně v turecké praxi. Moc si s tím hlavu nelámou - sice tam teče, ale strom se nemusel skácet.

Za povšimnutí stojí použití pojistné hydroizolace.Moc to sice nepomůže, ale snaha by byla...

Zelené střechy jsou teď hitem. Každý musí uznat, že kombinace režného zdiva, nahrubo omítnutého zdiva v pozadí a bujné zeleně je úchvatná. Jestli tam teče se mně nepodařilo zjistit.

Obytná terasa. Asfaltová hydroizolace je spíš volně ložená než natavená, částečně přitížená (válendou). Doplňkový ochranný prvek má pracovní přestávku.

Kotvené střechy ve světle zákonů a norem

V rámci doprovodného programu na veletrhu Střechy Praha jsem vystoupil v pátek 24.1.2014 na Fóru plochých střech s příspěvkem na téma "Kotvené ploché střechy ve světle zákonů a norem".
Děkuji za projevený zájem o tuto citlivou a, bohužel, často opomíjenou problematiku všem účastníkům, kteří na toto téma nečekaně živě reagovali jak těsně po přednášce, tak i v následujících dnech telefonicky nebo mailem.
Zároveň se omlouvám, že text příspěvku skutečně (zatím) nemám zpracován v písemné podobě. Ve vymezených 20 minutách navíc nešlo jít do větších detailů a nástin hlavních problémů jsem musel vzít ve velkém tempu. Proto rozumím postesknutí mnohých, že si nestačili všechno, co chtěli, zaznamenat. Možná se na mě zase obrátí některá z redakcí odborných časopisů nebo serverů a nějaký text vyplodím. Asi by si to chtělo na tento problém trochu posvítit...
V každém případě doporučuji zájemcům o tuto problematiku, aby si prostudovali tento blog a mé webové stránky - většinu informací tam naleznou (potvrzeno např. ing. Z. Bozděchem).

Uvítám i Váš názor a Vaše zkušenosti - nový občanský zákoník se zdá o něco vstřícnější ke spotřebitelům a možná se zlepší obrana před různými pololaiky, rádoby-odborníky a často i podvodníky, kteří se ve stavařině se vzrůstající krizí stále častěji rojí jako obtížný hmyz.

Kotvení trapézových profilů a sendvičových panelů

  V souvislosti se stále se zvyšujícími nároky na posuzování jednotlivých konstrukčních částí staveb na prokázání mechanické odolnosti a stability se stále častěji objevuje zcela oprávněný požadavek na statický návrh a posouzení kotvení prvků lehké prefabrikace k nosné stavební konstrukci.
Stavební dozor, vyšší dodavatel i investor postupují zcela v souladu se Stavebním zákonem:

§ 160 Provádění staveb
(2) Zhotovitel stavby je povinen … dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy … 

  Obecné požadavku na výstavbu jsou specifikovány ve Vyhl. č. 268/2009 Sb. O technických požadavcích na stavby:

§ 9 Mechanická odolnost a stabilita
(3) Stavební konstrukce a stavební prvky musí být navrženy a provedeny v souladu s normovými hodnotami …

  Zároveň se více než dříve objevují reklamace střech ze sendvičových panelů, do nichž zatéká "povolenými" šrouby, ale i havárie konstrukcí plochých střech včetně nosné vrstvy v trapézových profilů. Tyto závady se vyskytují hlavně na střechách - zjevně z důvodu vyššího namáhání větrem. I když se to na první pohled nezdá, mohou být na vině právě šrouby nebo jiné kotvy - připevnění bývá často nesmyslně poddimenzované, jsou použity malé nebo vůbec žádné podložky, nesprávný typ šroubu pro danou nosnou konstrukci atd.
Důvodů těchto poruch je samozřejmě víc:

• nekvalifikovaný návrh v projekční fázi (např. příliš subtilní vaznice s úzkou horní přírubou, které neumožňují umístění staticky nutného počtu šroubů ve vlně TRP)
• nekvalitní předvýrobní příprava (výběr nevhodných nebo nekvalitních šroubů, kdy jediným kritériem je nízká cena)
•  neprofesionální montáž (dnes snad montuje každý, kdo udrží vrtačku a šroubovák)

V "odborných" kruzích se stále traduje a bez dalších důkazů slepě aplikuje konstrukční zásada:

"Na koncové podpoře šroub v každé vlně, na mezipodpoře v každé druhé vlně".

Tato zásada však platí pouze z konstrukčních důvodů a často odporuje statickému výpočtu!!

  Každý absolvent stavební průmyslovky se základními znalostmi statiky ví, že u spojitých nosníků je na mezipodpoře většinou několikanásobně větší reakce, než na koncových podporách - tedy je nutno použít buď více šroubů nebo jiné šrouby s vyšší únosností.

Ukázka výpočtu kotvení trapézového profilu ve střeše:

Poznámka:
Obsah mnou nabízeného statického výpočtu kotvení TRP a sendvičů - viz můj web.

Výběru správné značky a správného typu šroubu  je nutno věnovat větší pozornost, než je v těchto krajích jinak zvykem - skutečně se to vyplatí. Rozdíl v ceně bývá v haléřích, rozdíl v nutném počtu kusů ale až v desítkách procent.

ČSN 73 1901 na "dobré" cestě?

Konec léta byl horký - hlavně v oblasti tvorby norem. Byla ukončena spolupráce ÚNMZ s Centrem technické normalizace při Atelieru DEK (CTN DEK) a přípravou změny 2 základní střechařské normy ČSN 73 1901 Navrhování střech byla pověřena Asociace výrobců minerálních izolací (AVMI).
Tento fakt byl zveřejněn krátkým oznámením na stránkách CTN DEK spolu s vysvětlujícím dopisem doc. Kutnara komisi TNK 65, do jejíž kompetence tato norma patří.
Takřka současně s tím byl uveřejněn v publikaci DEKTIME 2013/03 článek Ing. Plecháče (skupina DEK), kde se kromě základního vysvětlení rozdílů mezi materiálovými (výrobkovými) a návrhovými normami (mimochodem velmi doporučuji si přečíst) v noticce také dozvíme o změně zpracovatele této normy, bohužel bez dalšího vysvětlení.
Doplnění těchto informací se snaží poskytnout i článek v Materiálech pro stavbu č.7/2013 s názvem ČSN 73 1901 "snad" na dobré cestě). Vyznění článku bohužel trošku zaostává za jeho pochopitelností - mnoho obvinění směrem k bývalému zpracovateli alé také bez konkrétních údajů. Jedna věc je snad přece jen hodna pozornosti - nově vytvořený pojem dekcentralizace českého stavebnictví. Asi není dopisem deklarovaná "jednoznačná podpora" firmy DEK a.s. tak úplně pravda.

Co z těchto materiálů pro "zbytek" odborné veřejnosti vyplývá?
Zdá se, a některá uveřejněná fakta tomu odpovídají, že podstata sporu tkví ve stále se zvyšující "nespokojeností" skupiny kolem šikmých střech. Vždyť iniciátory narůstajících sporů jsou podle dopisu zástupci firem "TONDACH, BRAMAC, KM BETA, JUTA, DÖRKEN a později AVMI".
Škoda, že v době, kdy se poměrně velmi významně přepracovávala předmětná norma (tj. v roce 2010), nebyly vyslyšeny hlasy některých členů TNK 65 a připomínkujících osob na rozdělení normy na dvě části nebo tvorbu dvou samostatných (pod)norem - zvlášť pro ploché a šikmé střechy... Určitě by se situace takto nevyostřila.
Zdá se, že jako vždy jde až v první řadě o peníze. Ne snad jenom o státní prostředky, věnované na tvorbu norem - spíše jde o čistě komerční zájem vlivových skupin výrobců a dodavatelů, a to bez ohledu na jejich příslušnost k některému z vytvořivších se táborů. Teď už jenom zbývá přizpůsobit složení TNK k obrazu zvítězivší strany a bude to.
Měl jsem tu "čest" se s návrhem Z2 seznámit a také se k němu vyjádřit. Poté, co jsem dostal její návrh, jsem byl opravdu zděšen. Některá velmi důležitá ustanovení, týkající se mj. i problematiky kotvení byla z nepochopitelných (a nevysvětlených) důvodů vypuštěna. Přibyly naopak spousty článků, popisujících jevy k čemu může ve střeše dojít, nepodávají však žádný návod, jak tomu čelit, zbytečné (i vícenásobné a opakující se) definice a citace z právních předpisů, které opravdu není nutno opakovat v normě, která má menší právní závaznost. Bylo by to vhodné tak maximálně do středoškolské učebnice nebo příručky, ale co s tím v normě? Žádné stanovení kritérií, referenční úrovně, žádná ochrana spotřebitele ... (viz K čemu slouží technické normy - ÚNMZ).

Podle autora článku v Materiálech pro stavbu:

"Hlavním cílem změny Z2 je, aby projektantům a zhotovitelům nabídla nekomplikované návrhy a řešení zajišťující maximální spolehlivost. Jinými slovy, aby se podle ní dalo pracovat... její ryze technické a praktické pojetí..."

Skutečnost je ale z mého pohledu nezávislého projektanta úplně opačná a nebyl jsem zřejmě sám.
Uvádím některé z komentářů odborníků, kteří se připomínkování zúčastnili:
(Poznámka: Mnohé z nich osobně znám a rozhodně je nelze zařadit mezi dekcentralizátory)

"Některé úpravy normy jsou nebezpečné z pohledu navrhování funkčních konstrukcí střech. Z2 zhoršuje pozici koncového uživatele a neeliminuje známé příčiny vad střech."

"Celková koncepce zapracování změn je velmi nešťastná, text je nepřehledný, na řadě míst dochází k přesunu textu bez obsahové změny po technické stránce."

"Změny výrazně snižují ochranu spotřebitelů"

"Text Z2 je nejasný, mnohdy nejednoznačně vykládatelný, text bude prakticky nepoužitelný, protože mantinely, které byly nastaveny v  původním textu,  ruší nebo pozměňuje. Text zásadně vynechává části, které přispívají ke kvalitě výsledného stavebního díla."

"Do názvosloví je vnesen zmatek, nevhodně jsou odstraněny jak důležité informace, tak i obecné rady, zkušenosti z praxe nebo upozornění směřovaná projektantům. Jen malá část navržených změn je přínosná. Většinou se jedná o zbytečné přeformulování myšlenek nebo naopak navržené zásahy snižují věcnost a užitnou hodnotu normy."

Nelze než souhlasit  s požadavkem na obnovení dialogu o této zásadní normě, ale pokud možno pod veřejnou kontrolou. Úplné odstřižení zpracovatelů a garantů normy od komerčních skupin asi nebude možné, snahou ÚNMZ by ale mělo být, aby alespoň návrhové normy byly těchto nežádoucích vlivů maximální možnou měrou ušetřeny.

Bez pomoci a soustředěného tlaku nezávislé odborné veřejnosti to ale nepůjde. Braňme se!

Já nic - já muzikant

Zákazník mě požádal o zhotovení kotevního plánu pro střešní povlak na bitumenové bázi, sestávající ze spodního kotveného a horního plnoplošně nataveného pásu.
Na webu výrobce jsem zjistil, že má pro příslušný materiál vydáno "Prohlášení o vlastnostech" (PoV) a výrobek je označen značkou CE. V PoV je uvedeno:

Způsob použití: Typ S natavitelný plamenem hořáku, pás lze mechanicky kotvit.

Na kotvený pás ale neexistuje příslušná ETA podle ETAG006 a proto jsem výrobce požádal o potvrzení, že pás lze mechanicky kotvit a v kladém případě o sdělení hodnoty dovoleného namáhání kotev. Dostal jsem poměrně zajímavou odpověď: 

Ano pás lze kotvit. Výrobek má typ nosné vložky, která je svou mechanickou odolností nejvhodnější pro použití při mechanickém kotvení. Návrh kotevního systému ale vždy předáváme dodavateli kotevního systému a ten navrhne kotevní plán….My zajištujeme vlastnost vodotěsnost. Výrobek máme označený značkou CE dle EN 13707:2004+A2:2009 a EN 13969:2004/A1:2006. V těchto výrobkových normách se neodkazuje na ETAG006 ani ČSN EN 16002. Nepožadují po výrobci deklarovat hodnotu W_adm.

A je to. Hotové, doktore...

Mrknul jsem se proto do příslušné legislativy - konkrétně do "Nařízení EP a Rady EU č.305/2011" (zkratka CPR), které je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech EU, tedy i v ČR.
V článku 6 CPR, který popisuje náležitosti obsahu prohlášení o vlastnostech, je uvedena povinnost výrobce zahrnout do prohlášení i zamýšlené použití a pro něj definovat základní charakteristiky a vlastnosti v souladu s harmonizovanými technickými specifikacemi.
Podotýkám, že harmonizovanou technickou specifikací jsou harmonizované normy a evropské dokumenty pro posuzování EAD (viz čl.2, odst.10 CPR), přičemž místo EAD lze použít ETAG, vydaný před 1.7.2013. Základní charakteristiky stavebního výrobku jsou podle nařízení CPR (viz čl. 2 odst. 4) ty charakteristiky, které se vztahují k základním požadavkům na stavby, mezi nimiž je na prvním místě mechanická stabilita a odolnost (viz Příloha č.1 k CPR).
Je fakt, že vydání ETA (a tím pádem určení dovoleného namáhání kotev) je dobrovolný akt, ale používá se u těch stavebních výrobků, na které se nevztahuje nebo plně nevztahuje harmonizovaná norma (viz čl.26 CPR).
Ergo kladívko, pokud se nemýlím, měl by výrobce v tomto případě:

• definovat hodnotu W_adm podle ETAG006 nebo
• zrušit v PoV možnost použití pásu jako mechanicky kotveného

Připadá mně to, jako bych dal na trh provázek, o kterém bych prohlásil, že na něj lze zavěšovat břemena (což je nesporně možné) ale nespecifikoval, jak těžká - "věšej si na to, co chceš, ale na vlastní zodpovědnost".

Opravdu je takový postup v souladu se zájmy a právem Unie???

Sichr je sichr

Přístup k problematice kotvení střech může být různý - ba až podivuhodný.
V jednom slovenském odborném zpravodaji (škoda, že u nás nic podobného neexistuje) je zajímavý článek, popisující nutnost "správného postupu" při návrhu a realizaci kotvené střechy, kde se mimo jiné praví:

Pri predbežnom návrhu počtu skrutiek na streche vychádzame z dlhoročnej overenej praxe a jednoduchého pravidla 4-7-11 ks/m², t. z. že 4 kusy použijeme vo vnútornej ploche strechy, kde je namáhanie najmenšie, 7 ks do okrajových zón a 11 ks do rohových zón, ktoré ako som už spomenul, sú namáhané najviac. V priemere to robí cca 5 ks skrutiek/m².
Toto pravidlo sa dá aplikovať pre uzavreté budovy do výšky 20 m. V prípade požiadavky sa vypracuje kotevný plán, kde sa presne určia zóny namáhania vetrom a navrhne sa hustota a rozloženie kotiev na danej streche.

Dříve uplatňované "pravidlo" 3-4-6 nebo 3-6-9 se u nás už tak často nevidí, na Slovensku ale asi doznalo kvalitativního (nebo spíš kvantitativního?)  zpevnění.
Tento přístup odporuje (i na Slovensku) platným normám, nutí zákazníka platit mnohdy naprosto zbytečně enormní náklady na kotvy i zbytečné svary nad vloženými řadami a výsledkem je pouze z hlediska rizika vadných svarů nepříliš spolehlivý střešní hydroizolační povlak.
Hlavně že se prodá hodně kotev...