ČSN 73 1901 na "dobré" cestě?

Konec léta byl horký - hlavně v oblasti tvorby norem. Byla ukončena spolupráce ÚNMZ s Centrem technické normalizace při Atelieru DEK (CTN DEK) a přípravou změny 2 základní střechařské normy ČSN 73 1901 Navrhování střech byla pověřena Asociace výrobců minerálních izolací (AVMI).
Tento fakt byl zveřejněn krátkým oznámením na stránkách CTN DEK spolu s vysvětlujícím dopisem doc. Kutnara komisi TNK 65, do jejíž kompetence tato norma patří.
Takřka současně s tím byl uveřejněn v publikaci DEKTIME 2013/03 článek Ing. Plecháče (skupina DEK), kde se kromě základního vysvětlení rozdílů mezi materiálovými (výrobkovými) a návrhovými normami (mimochodem velmi doporučuji si přečíst) v noticce také dozvíme o změně zpracovatele této normy, bohužel bez dalšího vysvětlení.
Doplnění těchto informací se snaží poskytnout i článek v Materiálech pro stavbu č.7/2013 s názvem ČSN 73 1901 "snad" na dobré cestě). Vyznění článku bohužel trošku zaostává za jeho pochopitelností - mnoho obvinění směrem k bývalému zpracovateli alé také bez konkrétních údajů. Jedna věc je snad přece jen hodna pozornosti - nově vytvořený pojem dekcentralizace českého stavebnictví. Asi není dopisem deklarovaná "jednoznačná podpora" firmy DEK a.s. tak úplně pravda.

Co z těchto materiálů pro "zbytek" odborné veřejnosti vyplývá?
Zdá se, a některá uveřejněná fakta tomu odpovídají, že podstata sporu tkví ve stále se zvyšující "nespokojeností" skupiny kolem šikmých střech. Vždyť iniciátory narůstajících sporů jsou podle dopisu zástupci firem "TONDACH, BRAMAC, KM BETA, JUTA, DÖRKEN a později AVMI".
Škoda, že v době, kdy se poměrně velmi významně přepracovávala předmětná norma (tj. v roce 2010), nebyly vyslyšeny hlasy některých členů TNK 65 a připomínkujících osob na rozdělení normy na dvě části nebo tvorbu dvou samostatných (pod)norem - zvlášť pro ploché a šikmé střechy... Určitě by se situace takto nevyostřila.
Zdá se, že jako vždy jde až v první řadě o peníze. Ne snad jenom o státní prostředky, věnované na tvorbu norem - spíše jde o čistě komerční zájem vlivových skupin výrobců a dodavatelů, a to bez ohledu na jejich příslušnost k některému z vytvořivších se táborů. Teď už jenom zbývá přizpůsobit složení TNK k obrazu zvítězivší strany a bude to.
Měl jsem tu "čest" se s návrhem Z2 seznámit a také se k němu vyjádřit. Poté, co jsem dostal její návrh, jsem byl opravdu zděšen. Některá velmi důležitá ustanovení, týkající se mj. i problematiky kotvení byla z nepochopitelných (a nevysvětlených) důvodů vypuštěna. Přibyly naopak spousty článků, popisujících jevy k čemu může ve střeše dojít, nepodávají však žádný návod, jak tomu čelit, zbytečné (i vícenásobné a opakující se) definice a citace z právních předpisů, které opravdu není nutno opakovat v normě, která má menší právní závaznost. Bylo by to vhodné tak maximálně do středoškolské učebnice nebo příručky, ale co s tím v normě? Žádné stanovení kritérií, referenční úrovně, žádná ochrana spotřebitele ... (viz K čemu slouží technické normy - ÚNMZ).

Podle autora článku v Materiálech pro stavbu:

"Hlavním cílem změny Z2 je, aby projektantům a zhotovitelům nabídla nekomplikované návrhy a řešení zajišťující maximální spolehlivost. Jinými slovy, aby se podle ní dalo pracovat... její ryze technické a praktické pojetí..."

Skutečnost je ale z mého pohledu nezávislého projektanta úplně opačná a nebyl jsem zřejmě sám.
Uvádím některé z komentářů odborníků, kteří se připomínkování zúčastnili:
(Poznámka: Mnohé z nich osobně znám a rozhodně je nelze zařadit mezi dekcentralizátory)

"Některé úpravy normy jsou nebezpečné z pohledu navrhování funkčních konstrukcí střech. Z2 zhoršuje pozici koncového uživatele a neeliminuje známé příčiny vad střech."

"Celková koncepce zapracování změn je velmi nešťastná, text je nepřehledný, na řadě míst dochází k přesunu textu bez obsahové změny po technické stránce."

"Změny výrazně snižují ochranu spotřebitelů"

"Text Z2 je nejasný, mnohdy nejednoznačně vykládatelný, text bude prakticky nepoužitelný, protože mantinely, které byly nastaveny v  původním textu,  ruší nebo pozměňuje. Text zásadně vynechává části, které přispívají ke kvalitě výsledného stavebního díla."

"Do názvosloví je vnesen zmatek, nevhodně jsou odstraněny jak důležité informace, tak i obecné rady, zkušenosti z praxe nebo upozornění směřovaná projektantům. Jen malá část navržených změn je přínosná. Většinou se jedná o zbytečné přeformulování myšlenek nebo naopak navržené zásahy snižují věcnost a užitnou hodnotu normy."

Nelze než souhlasit  s požadavkem na obnovení dialogu o této zásadní normě, ale pokud možno pod veřejnou kontrolou. Úplné odstřižení zpracovatelů a garantů normy od komerčních skupin asi nebude možné, snahou ÚNMZ by ale mělo být, aby alespoň návrhové normy byly těchto nežádoucích vlivů maximální možnou měrou ušetřeny.

Bez pomoci a soustředěného tlaku nezávislé odborné veřejnosti to ale nepůjde. Braňme se!

Já nic - já muzikant

Zákazník mě požádal o zhotovení kotevního plánu pro střešní povlak na bitumenové bázi, sestávající ze spodního kotveného a horního plnoplošně nataveného pásu.
Na webu výrobce jsem zjistil, že má pro příslušný materiál vydáno "Prohlášení o vlastnostech" (PoV) a výrobek je označen značkou CE. V PoV je uvedeno:

Způsob použití: Typ S natavitelný plamenem hořáku, pás lze mechanicky kotvit.

Na kotvený pás ale neexistuje příslušná ETA podle ETAG006 a proto jsem výrobce požádal o potvrzení, že pás lze mechanicky kotvit a v kladém případě o sdělení hodnoty dovoleného namáhání kotev. Dostal jsem poměrně zajímavou odpověď: 

Ano pás lze kotvit. Výrobek má typ nosné vložky, která je svou mechanickou odolností nejvhodnější pro použití při mechanickém kotvení. Návrh kotevního systému ale vždy předáváme dodavateli kotevního systému a ten navrhne kotevní plán….My zajištujeme vlastnost vodotěsnost. Výrobek máme označený značkou CE dle EN 13707:2004+A2:2009 a EN 13969:2004/A1:2006. V těchto výrobkových normách se neodkazuje na ETAG006 ani ČSN EN 16002. Nepožadují po výrobci deklarovat hodnotu W_adm.

A je to. Hotové, doktore...

Mrknul jsem se proto do příslušné legislativy - konkrétně do "Nařízení EP a Rady EU č.305/2011" (zkratka CPR), které je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech EU, tedy i v ČR.
V článku 6 CPR, který popisuje náležitosti obsahu prohlášení o vlastnostech, je uvedena povinnost výrobce zahrnout do prohlášení i zamýšlené použití a pro něj definovat základní charakteristiky a vlastnosti v souladu s harmonizovanými technickými specifikacemi.
Podotýkám, že harmonizovanou technickou specifikací jsou harmonizované normy a evropské dokumenty pro posuzování EAD (viz čl.2, odst.10 CPR), přičemž místo EAD lze použít ETAG, vydaný před 1.7.2013. Základní charakteristiky stavebního výrobku jsou podle nařízení CPR (viz čl. 2 odst. 4) ty charakteristiky, které se vztahují k základním požadavkům na stavby, mezi nimiž je na prvním místě mechanická stabilita a odolnost (viz Příloha č.1 k CPR).
Je fakt, že vydání ETA (a tím pádem určení dovoleného namáhání kotev) je dobrovolný akt, ale používá se u těch stavebních výrobků, na které se nevztahuje nebo plně nevztahuje harmonizovaná norma (viz čl.26 CPR).
Ergo kladívko, pokud se nemýlím, měl by výrobce v tomto případě:

• definovat hodnotu W_adm podle ETAG006 nebo
• zrušit v PoV možnost použití pásu jako mechanicky kotveného

Připadá mně to, jako bych dal na trh provázek, o kterém bych prohlásil, že na něj lze zavěšovat břemena (což je nesporně možné) ale nespecifikoval, jak těžká - "věšej si na to, co chceš, ale na vlastní zodpovědnost".

Opravdu je takový postup v souladu se zájmy a právem Unie???

Sichr je sichr

Přístup k problematice kotvení střech může být různý - ba až podivuhodný.
V jednom slovenském odborném zpravodaji (škoda, že u nás nic podobného neexistuje) je zajímavý článek, popisující nutnost "správného postupu" při návrhu a realizaci kotvené střechy, kde se mimo jiné praví:

Pri predbežnom návrhu počtu skrutiek na streche vychádzame z dlhoročnej overenej praxe a jednoduchého pravidla 4-7-11 ks/m², t. z. že 4 kusy použijeme vo vnútornej ploche strechy, kde je namáhanie najmenšie, 7 ks do okrajových zón a 11 ks do rohových zón, ktoré ako som už spomenul, sú namáhané najviac. V priemere to robí cca 5 ks skrutiek/m².
Toto pravidlo sa dá aplikovať pre uzavreté budovy do výšky 20 m. V prípade požiadavky sa vypracuje kotevný plán, kde sa presne určia zóny namáhania vetrom a navrhne sa hustota a rozloženie kotiev na danej streche.

Dříve uplatňované "pravidlo" 3-4-6 nebo 3-6-9 se u nás už tak často nevidí, na Slovensku ale asi doznalo kvalitativního (nebo spíš kvantitativního?)  zpevnění.
Tento přístup odporuje (i na Slovensku) platným normám, nutí zákazníka platit mnohdy naprosto zbytečně enormní náklady na kotvy i zbytečné svary nad vloženými řadami a výsledkem je pouze z hlediska rizika vadných svarů nepříliš spolehlivý střešní hydroizolační povlak.
Hlavně že se prodá hodně kotev...

Nenechte se tahat za nos

Byl jsem požádán, abych posoudil kotevní plán, zpracovaný nejmenovanou firmou, protože realizační firmě se zdálo, že "je tam nějak moc kotev" - víc, než to obvykle počítám já.
První překvapení mě čekalo, když jsem se dočetl údaj o nadmořské výšce místa stavby. Dokladuje to neznalost zpracovatele - nějak mu ušlo, že česká norma tento údaj ve výpočtu vůbec neuvažuje, dokonce se zdá, že při sestavování algoritmu výpočtu vycházel autor z cizí (tedy neplatné) normy.
Dále se v textu pravilo:

Návrhová únosnost jednoho kotvícího prvku pro fixaci nové hydroizolační vrstvy je uvažována 0,4 kN.

a to bez jakékoliv doplňující poznámky, proč právě v této hodnotě. Ve "výpočtu" scházel navíc úplně údaj o tom, jaké kotvy budou pro kotvení použity...

Jako hydroizolace měla být použita velmi kvalitní fólie, která má při použití standardně kvalitních kotev deklarovánu návrhovou hodnotu odolnosti kotevního systému takřka 2x vyšší.
Další kuriozitkou byla formulace:

Pro volbu vhodného kotevního systému a ověření únosnosti podkladu je nutné provedení tahových zkoušek zodpovědnou osobou s patřičným oprávněním v souladu s ETAG 006 – Provádění výtažných zkoušek na stavbě.

Ať pátrám, jak pátrám, neznám předpis, zákon nebo normu, podle nichž by se udílelo "patřičné oprávnění" a dalo se určit, kdo je a kdo není "zodpovědnou osobou".
Jako třešnička na dortu tam stálo, že minimální počet kotev musí být 3 ks/m² -  dávno překonaný požadavek.
To, že autor chtěl na trapézovém profilu 160/250 rozmisťovat kotvy po 160mm a ne po250mm (jak je fyzicky jedině možné), považuji pouze za trapný omyl.
Závěr byl zjevný - při použití standardních kotev by se jednalo o takřka dvojnásobné předimenzování kotevního systému.

Pouze pár okamžiků poté, co jsem zadavateli sdělil výsledek mého posouzení, jsem byl dost ostře napaden pracovníkem kritizované firmy, která výpočet provedla. Argumentoval mj. tím, že má k dispozici mé výpočty, kde hodnotu 0,4 kN také používám a co tedy namítám. Zřejmě si nevšiml faktu, že tuto zástupnou hodnotu používám pouze v odůvodněných případech, které ve výpočtu vždy zmiňuji. Platnost výpočtu podmiňuji tím, že použitou hodnotu schválí výrobce (dodavatel) hydroizolace, který má povinnost deklarovat dovolené namáhání kotev. Tyto případy se pohříchu vyskytují převážně tehdy, kdy posuzuji jimi dodávané hydroizolace, které nemají patřičnou certifikaci, deklarující hodnotu W_adm.
Můj argument, že jsem vypracovával stanovisko k dost velkému počtu jimi zpracovaných kotevních plánů a hodnotu 0,4 tam používají stále, byl ponechán bez povšimnutí.

Celá debata končila tím, že:

"dáváme si do výpočtu další dílčí koeficienty nejistoty, protože nevíme, pro jaké kotvy se zákazník nakonec rozhodne a znáte to - co když bude chtít jen to nejlevnější a my musíme být krytí ..."

Ono prodat co nejvíc kotev, i když to není potřeba, je lákavé. To, že tím nepřímo nutí zhotovitele provádět nadměrně rizikovou střechu s naprosto zbytečně vloženými řadami kotev, které zvýší pravděpodobnost zatékání nekvalitními svary převařením nad nimi, je jim asi jedno.

Kotvení tepelné izolace

Kotvení tepelné izolace ve střeše je prospěšná věc. Každý, kdo se zabývá defekty a haváriemi střech, jistě již viděl "přeskládanou střechu".

Pamatuje na to i ČSN 73 1901 - Navrhování střech, která doporučuje i minimální četnost kotev pro samostatné kotvení tepelky. Jedná se však o kotvy staticky neaktivní (pasivní) - pomocné, které nemají za úkol přenášet zatížení větrem do nosné konstrukce střechy ale pouze stabilizují desky tepelné izolace na místě tak, aby se třeba elektrostatickými silami nebo vakuovým efektem nehýbaly.

Již několikrát jsem byl prostřednictvím tisku i svědeckými výpověďmi seznámen s tím, jak některé firmy realizují "kotvené" střešní pláště zcela jinou inovativní metodou. Prostě nakotví dílce EPS do nosné vrstvy, na to se lípne třeba samolepící asfaltový pás, na něj nataví jiný... a hotovo. Navíc to údajně dokonce vypadá, že používají fasádní hmoždinky...
Netvrdím, že to nemůže fungovat - dokonce si myslím, že do určité míry ano. V každém případě je zodpovědnost funkčnosti takovéto skladby plně na tom, kdo ji vyprojektoval a/nebo zrealizoval. V žádném případě ale nelze takovouto střechu označovat za kotvenou!
Domnívám se, že porovnávat kotvení polystyrénu v zateplovacím systému ve stěně a ve střešní skladbě nelze. Už proto ne, že metodika zkoušení odolnosti kotev je zcela odlišná - kotvení ve střeše je zkoušeno za poměrně drastických podmínek dynamického působení zatížení.
Ve stěně, kde je v rohu 2x menší síla od sání větru než ve střeše, je povrch, na nějž vítr působí, poměrně tuhý s malými deformacemi (vrstva omítky s výztuží). Polystyrén s vyztuženou omítkou tak vytvoří do jisté míry tuhou desku a kotvy (fasádní hmoždinky) jsou namáhány jen proměnnou osovou silou, jak tomu má být.
Jinak je tomu u souvrství střechy, kde hydroizolace může být velmi měkká a s deskami EPS nemusí spolupůsobit v požadované míře. To nezaručuje rovnoměrné přenášení zatížení větrem do jednotlivých kotevních míst, v případě nedokonalého slepení EPS a hydroizolace může vzniknout místní porucha s následnou havárií.

Zdá se, že je možno tento postup označit jako dokonalé ignorantství k platným normám. Zákazník je uveden v omyl i jakýmsi výpočtem kotvení (který nicméně nemá nejmenší oporu v platných normách). 
 Takto provedenou střechu řídící pokyn ETAG 006 nezná a tím pádem se nejedná o mechanicky kotvenou střechu.


Rád bych znal názor jiných odborníků, o autorech popsaného řešení nemluvě...

Jabka s hruškama...

Doba je zlá...
V touze po získání zakázky co nejnižší cenou se někteří dodavatelé kotev uchylují k dost nechutné "fintě". Je jasné, že rozhodující roli v celkové odolnosti kotvy hraje šroub, zajišťující pevnost proti vytržení z podkladu. Teleskop "není až tak důležitý".
A tak se můžeme setkat s tím, že se kombinují značkové šrouby s teleskopy různých jiných výrobců - samozřejmě jejich kvalita není asi nejlepší. To se ale ukáže až časem, dodavatel doufá, že to bude až po uplynutí záruky... Je nutno si uvědomit, že se jedná o dost závažný prohřešek proti Stavebnímu zákonu a obchodnímu právu vůbec. Certifikace kotvy je totiž platná pouze pro celou sestavu, tj. šroub + podložka (teleskop). Dodavatel tak riskuje trestní postih (domnívám se, že se jedná o podvod), investor zase zbytečnou havárii střechy kvůli pár stovkám, které ušetřil kdo ví kdo.

Docela by mě zajímalo, jak to bude probíhat po 1.7.2013, kdy začne plně platit CPR...

Specialistou snadno a rychle

Poptávka po kotevních plánech neustále roste. Potvrzuje se předpoklad, že investoři i techničtí dozoři jsou stále poučenější, náročnější a chtějí mít jistotu, že provedené dílo bude odpovídat kvalitativním standardům dneška. Také pojišťovny se chovají více a více tržně.
Mnohé dodavatelské firmy si tohoto trendu všimly (ajta...) a chtějí rozsah svých dodávek rozšířit i o tuto stránku. Technický servis je opravdu neocenitelná přednost a zvyšuje pravděpodobnost získání zakázky - o tom není sporu. Nejen cesty Páně jsou ale nevyzpytatelné, postup některých firem je ještě překvapivější, o čemž jsem se mohl shodou okolností v rámci jednoho týdne přesvědčit.
Obrátili se na mě dva mladí inženýři z různých firem (poměrně velkých hráčů ve střechařské aréně). Byli pověřeni svými šéfy, aby se naučili dělat kotevní plány a v co nejkratší době je pro svého zaměstnavatele vypracovávali.
Absurdnost jejich představ (nebo jejich šéfů?) dokládají ukázky z korespondence.
První pochází od velmi naivního mladého inženýra:

V návaznosti na náš tel. rozhovor se na Vás obracím ohledně školení – návrh a výpočet  mechanického kotvení souvrství plochých střech.

V principu  jde o to abychom byli schopni odborně správně zpracovat plán kotvení s přesně vymezenými, větrem odlišně namáhanými segmenty střechy a přesné počty a umístění kotevních prvků v různých částech střechy.

To vše s ohledem na ekonomickou efektivitu tohoto návrhu.

To z mého pohledu obnáší:

1. Úplnost zadání a podkladů
2.  Správné stanovení oblastí zejména u střech nepravidelného půdorysu
3. Návrh optimálního počtu kotev
4. CAD výstup kotevního plánu

Prosím o návrh Vašich časových možností a  ceny za seminář v Praze.

Druhá prosba pochází od zřejmě nešťastné mladé inženýrky, která si prostě jen neví rady: 

Nevím, zda budete mít čas mi odpovědět, nicméně bych Vám byla velice vděčná, kdybyste mi mohl poradit se zpracováním kotevních plánů, s jejichž řešením se snažím bojovat. Našla jsem Váš příspěvek ke kotvení střešních plášťů na tzb.info, a tak mě napadlo, že bych se Vás k této problematice mohla zeptat na pár otázek, které mi nejsou zcela jasné.
V rámci přípravy zakázek je třeba vyhotovit výtažné zkoušky a kotevní plán – výtažné zkoušky by měly být nějakým způsobem zahrnuty do výpočtu? A pak, když zpracovávám kotevní plán pro obdélníkový půdorys, je to celkem jednoduché. Když mám ovšem členitější půdorys, kde se vlastně budou vyskytovat oblasti F a G? V příloze zasílám půdorys střechy, kde mám několik rohů (koutů). Pokud bych se měla řídit tím, že vše by mělo být navrhováno na stranu bezpečnosti, tak by tedy oblast F měla být vynesena od každého rohu,  že? Nebo jak se to tedy vynáší, když mám takto členitý, někdy i členitější půdorys? Mohl byste mi zaslat na ukázku nějaký Váš vyřešený půdorys?
Já bych se to chtěla naučit správně, bohužel nemám nikoho v okolí, koho bych se mohla zeptat. Také je pravdou, že už jsem se na to párkrát ptala a pokaždé mi bylo řečeno něco jiného. Pokud byste měl někdy cestu třeba do Prahy a bylo by možné setkání s Vámi a nějaké bližší popovídání o kotevních plánech, dejte mi vědět. Mohli bychom se tam sejít. Omlouvám se za mé otázky. Ale není to pro mě jednoduché. Ve škole nám řekli jen velice málo a teď mám řešit kotevní plány, když mi to nemá kdo vysvětlit – tudíž vše se učím postupně sama...
Dále – kdyby náhodou měla střechy půdorys tvaru kruhu nebo elipsy – kde se budou v tomto případě nacházet oblasti F,G? Jak se to určuje u těchto půdorysů?

 Je jasné, že zaměstnanec musí plnit pracovní příkazy, ale co dělat, když ten příkaz je z oblastí těžko splnitelných snů.
Ona je ta problematika poměrně náročná nejen na znalosti ale i zkušenosti...

Projekt střechy?

Při svých přednáškách se často setkávám s nehraným úžasem posluchačů, když zmíním, že v případě absence projektu střechy je plně zodpovědným její realizátor.
Po novelizaci základní střechařské normy ČSN 73 1901 je tomu skutečně tak:

Je s podivem, že hlavně v současné situaci, kdy každá firma udělá cokoliv, aby získala zakázku,  se diví, že se získáním zakázky přejímá i svůj (možná nečekaný) díl zodpovědnosti.
Vzhledem k tomu, že žádný normativní předpis nepředepisuje detailně jak má projekt střechy (viz čl.6.1 normy) vypadat, bylo nesporně snahou zpracovatelů normy sjednat jasno, kdo v tom případě bude za konkrétní řešení zodpovědný.
Realizovaná skladba a konstrukční řešení se navíc často - hlavně z cenových důvodů - liší od návrhu projektanta a je pouze rozumné, aby autor změny nesl svůj díl zodpovědnosti.