Fetiš ceny

aneb Byznys je byznys

V poslední době máme novou módu: s cílem získat zakázku za každou cenu poddimenzováváme kotvení hydroizolací.
Téměř všichni dodavatelé hydroizolací i kotev používají více či méně zdařilé výpočetní nebo kalkulační programy. Někteří z nich otevřeně přiznávají, že výstupy z nich jsou pouze informativní a nedoporučují je k realizaci (k tomu by měly sloužit opravdu jen oficiální a kvalifikovaně zpracovaný kotevní plán).
Některé elaboráty se však tváří jako profesionální a určené k realizaci. Jejich účel je však, zdá se, jiný. Zneužívá charakteristického chování mnohých přípravářů, které zajímá jen ten nejspodnější řádek nabídky - souhrnná cena.

"Pokud nemůžu dát nižší jednotkovou cenu, ošidím to na množství..."

Kromě stavitelů dálnic už to praktikují i stavaři. A tak se tam například "spočítá" méně kotev.
Jde to snadno:

• zadá se vyšší kategorie terénu nebo nižší větrná oblast
• zadá se menší výška objektu nad okolním terénem
• nadsadí se hodnota dovoleného namáhání kotev

A když ani to nepomůže, dodají se "noname" kotvy, které se dají koupit (a tím i prodat) výhodněji. Že jsou kvalitativně úplně jinde? Že po pár měsících ve střeše zreziví? Že se samovolně vyšroubovávají? NEVADÍ !! Stejně tomu málokdo rozumí a riziko, že se na to přijde, je malé. A když to uletí, najmeme si někoho, kdo to svede na něco jiného.
Hlavně že nabídneme míň kotev a tedy i nižší cenu než konkurence, která je tak hloupá, že se snaží dodržovat normy. A jestli toho nenechá, smeteme ji z trhu - kšefty nám kazit nebudou!
A kdyby si ta realizační firma, která to podle toho našeho "doporučení" postavila, pořádně přečetla poznámky pod čarou, věděla by, že to stejně nebylo myšleno vážně.

Jenže, vážení, doplatíme na to všichni. Vymycujeme poctivost a stavovskou čest. Nižší kvalita způsobuje vyšší pojistná plnění s neodvratitelným důsledkem zvyšování pojistného. Na druhé straně to (sice uměle, ale nešť) zvyšuje zaměstnanost, protože se to bude muset opravit nebo alespoň předčasně obnovit.

Komu to vlastně vyhovuje?