V jednom firemním článku se můžeme dočíst, že firma na základě výsledků provedených zkoušek, které „výrazně převyšovaly minimální požadovanou hodnotu únosnosti 0,4 kN“ ... „disponuje arzenálem kotevních prvků s vyšší únosností pro statické výpočty“.
Autor se mýlí – žádná minimální požadovaná únosnost neexistuje. Stejně tak neexistují žádné kotvy s vyšší únosností.
Vše záleží podle platných norem pouze na hodnocení celé sestavy a rozhodující je takřka vždy kvalita hydroizolace, nikoliv kotev.
Také závěrečné hodnocení přínosu zkoušek pro popisovanou stavbu je zajímavé, avšak zcela nepravdivé. Autor dovozuje, že „zvyšování návrhové únosnosti kotvy nad hodnoty přibližně od 500 N výše již ... úspory nepřinese“. Rád bych znal jeho názor na srovnání počtu kotev mezi jím popisovanou sestavou se zjištěnou odolností 0,50 kN a hydroizolací s certifikovaným dovoleným namáháním 0,76 kN, použitých na jiném podkladu …
Objektivně vzato - výsledek dosažený zkouškou není vůbec oslnivý. Změřená odolnost kotevního systému je spíše na spodní hranici hodnot, zjištěných u běžných fóliových materiálů.
Po mnoha letech výmluv sáhnul tento dodavatel k provedení zkoušek. I když nedosáhnul příliš dobrých výsledků, neinformovaného čtenáře přesvědčuje o tom, jak je technicky vyspělý.
Docela by mě zajímalo, jestli mu tyto zkoušky náhodou nedělala jedna evropská zkušebna, známá tím, že používá zkušební podmínky, které jsou v rozporu s platnými normami. Zkoušky jsou potom pochopitelně neplatné ...
Žádné komentáře:
Okomentovat